Myslivecké sdružení Nadějov
 

je občanským sdružením (neziskovou organizací) se sídlem ve Vrchách. Sdružuje čtrnáct členů, v čele s předsedou Milanem Kozákem. Hospodaří na celkové výměře 1108 ha.

Zemědělské pozemky tvoří 654 ha a 454 ha jsou lesní porosty. V obci má myslivost dlouholetou tradici. Vznik spolku se traduje z dob po II. světové válce. Podle zákonů č. 270/92 Sb. a 512/92 Sb. došlo ke změnám vlastnických vztahů, proto vzniklo v roce 1993 Honební společenstvo Vrchy, sdružující vlastníky honebních pozemků v katastrálním území Vrchy.

Starostou společenstva byl zvolen Josef Dědičík. Vlivem civilizačních faktorů a změnou prostředí se citelně obměnilo složení druhů zvěře. Snížily se především stavy zajíců, výskyt bažantů a koroptví je pouze nahodilý. Nejpočetněji je v honitbě zastoupena srnčí a černá zvěř.

Při procházkách se můžete setkat s vysokou a dančí, vzácně i s mufloní zvěří. Běžně jsou zastoupeni srstnatí a pernatí dravci, včetně výrů a krkavců. V minulosti byl zaznamenán pobyt medvěda hnědého, byly objeveny stopy rysa.

Milovníci přírody mohou v mezích, remízech, ale lesních porostech pozorovat mnoho zpěvného i užitkového ptactva. Objevují se i některé chráněné druhy, například holub doupňák a čáp černý.

Honitba je hustě protkána sítí mysliveckých zařízení, seníků, krmelců, krmelišť pro černou zvěř a velkým množstvím slanisek.

Členové sdružení každoročně obdělávají tzv. zvěřní políčka, snaží se tak zajistit dostatek objemových i dužnatých krmiv a jádrovin pro zimní zakrmování zvěře. Vše je zabezpečováno brigádnickou činností a z vlastních zdrojů členské základny sdružení.

O dobré péči svědčí skutečnost, že se po dlouhá léta daří úspěšně udržet na žádoucí úrovni kmenové stavy zvěře. Nezanedbatelná je rovněž snaha předcházet závažným onemocněním, především srnčí zvěře, nákupem a včasnou aplikací potřebných léčiv. O tom, že se nám to v celku daří, svědčí celá řada velmi dobrých trofejí ulovených srnců.

Při výkonu práva myslivosti se neobejdeme bez lovecky upotřebitelných psů, vzhledem k charakteru honitby jsou to slídiči a norníci.

Naše sdružení se potýká s celou řadou problémů. V současné době se nám nedaří zvyšovat stavy drobné zvěře. Velký výskyt predátorů, změny prostředí, ale i industrializace zemědělství uvedené snahy znemožňují. Jedním z hlavních jsou neukáznění lidé, často si majitelé psů pletou honitbu s nekontrolovatelným výběhem. Rovněž jízda na koních, kolech, terénních motocyklech a zejména čtyřkolkách mimo vyhrazená místa, způsobuje myslivcům velké starosti.

Zvěř zneklidňuje a ruší ji při kladení a výchově mláďat.

Silně frekventovaná komunikace I. třídy, nacházející se v těsné blízkosti honitby mezi Fulnekem a Opavou, dělící ji na dvě části, způsobuje každoročně úhyn několika kusů, zejména srnčí zvěře. Dochází zde velmi často ke střetům s vozidly, při kterých bývá téměř vždy zvěř usmrcena.

Velkou pozornost je potřeba věnovat výskytu lišek, již více let se provádí vakcinace proti vzteklině, což způsobuje zvyšování jejich stavů a i přes odlov se je nedaří snížit.

 Pravidelně se scházíme při brigádách, schůzích, zimním přikrmování zvěře. Nezapomínáme ani na společenský život, pořádáme různé zábavy pro širokou veřejnost. Snahou všech členů sdružení je zachovat krásnou a čistou přírodu, lesy plné zvěře a ptactva a probudit zájem o myslivost v mladé generaci.  

Psík mývalovitý

Díky vysokému počtu mláďat, přizpůsobivosti a skrytému, nočnímu způsobu života, se nezadržitelně šíří Evropou nové strašidlo - psík mývalovitý (Nyctereutes procyonoides), nazývaný dříve mývalovcem kuním.

 Dnes už v našich podmínkách zdomácnělá, téměř exoticky vypadající šelmička, která jediná z psovitých neumí štěkat, tropí největší škody hlavně na jaře, kdy plení snůšky drobné pernaté a loví mláďata srstnaté zvěře. Obratně vyskočí i na strom nebo keř, kde hoduje na holátkách zpěvných ptáků. Přitom se obtížně stopuje a v revíru vykazuje liščí otisk - mnohdy tedy myslivci neví, že jim v honitbě řádí na bažantech právě tento krásný chlupáč. Snad jen podle dlouhého vytrženého pesíku z ceněného kožichu, přilepeného někde na kameni u nory, je možné jeho přítomnost identifikovat. Žije tiše a skrytě.

Psík mývalovitý si zřejmě sám nory nevyhrabává, ale výjimečně umí postavit hrad z rákosu, podobně jako ondatra pižmová. Využívá převážně opuštěné liščí a jezevčí nory, kde při velkých mrazech upadá na čas do spánkového stavu. Jinak je čilý po celý rok. Sbírá vše, co považuje v naší přírodě za jedlé - od trav, kořínků, bobulí, až po ryby, plazy či ptáky a plení také jejich hnízda. Nepohrdne ani mršinou.

Ještě před několika lety ho lidé znali leda ze zoo nebo z knih o přírodě. Nyní se s ním při trošce štěstí mohou potkat v lese hned za obcí. Nerovný boj s ním sváděl i pes  pana Zdenka Rambouska  welschteriér  Dix od Černé Olše.

Při nerovném zápase se dostal do zapomenuté kanalizace v polích za obcí,odkud mu pomohla až majitelem přivolaná těžká technika.

Všem kdo neměli možnost tuto šelmu vidět, přidáváme pár fotografií, včetně pejska a jeho majitele.