Církev

                      Bůh mluví k těm,kteří si najdou čas,
                      aby mu naslouchali.
                      Neobdarovává lidi sny,aniž by jim nedal sílu uskutečňovat je.
                      Proto,když otevíráte Bibli,je to jako otevírat dveře do pokoje.
                      V tom pokoji sedí Bůh a říká
                      „ pojď dál,budeme si povídat….“

Z daleka viditelnou dominantou obce je filiální kostel sv.Jiří. Byl zřízen jako kostel farní, místo sloužící k setkávání věřících při bohoslužbách a modlitbách po celý rok.
     Je nedílná součást života i poslední místo rozloučení s našimi nejbližšími.

     Jedná se o jednolodní zděný klasicistní kostel vybudovaný v roce 1794 na místě původního starého kostela, součástí je i hřbitov obehnaný zdí.
     K podobě původního kostela se nedochovaly žádné ikonografické prameny, pouze Řehoř Wolny uvádí ve své církevní topografii, že zde mezi lety 1670 až 1690 stál „starý kamenný kostel sv. Jiří“ (zwischen 1670 u. 1690 war die Steinere alte St. Georgskirche).
     Podobně jako v případě okolních vsí fulneckého panství spadajících původně pod duchovní správu fulneckých augustiniánů – kanovníků (Pohoř, Kunčice), byl i ve Vrších (Waltersdorf) původní kostel stržen a nová stavba byla vybudována na náklady Náboženského fondu. 
     Autorem projektu a stavebních plánů byl s největší pravděpodobností Jan Sarkander Thalherr, arcibiskupský stavitel a syn Mikuláše Thalherra, který projektoval přestavbu fulneckého farního chrámu Nejsvětější Trojice.
     Dnešní kostel je zděnou jednolodní stavbou s mírně odsazeným presbytářem s polygonálním závěrem a hranolovou věží v ose průčelí.
     Kostel zdobí krásná okenní vitráž znázorňující sv.Jiří v boji s drakem.
     Jedná se o architektonicky strohou stavbu, které se v duchu josefínských církevních reforem stavěly na náklady Náboženského fondu v místě nově zřizovaných lokálních kurácií. Hranolová věž kostela je zakončena typickou klasicistní jehlancovitou věžicí a je členěna jednoduchými pilastry. K presbytáři přiléhá dvoupodlažní sakristie s oratoří v patře zastřešená příkrou pultovou střechou.
     V sakristii jsou osazena dvě okna členěná do šesti tabulek. Jako krytina je použit falcovaný plech. Loď kostela  a presbytář jsou kryty pálenou taškou.

Faráři působící a žijící v obci:

Od 1784-1809  Tadeáš Johann  Sperling-bývalý kanovník z Fulneku,rozený ve Fulneku.
     Od 1809-1817  Florian Fritsch- rozený v Dittersdorfu ve Slezských Větřkovicích.
     Od  1817-1827  Johann Haupt-rozený ve Fulneku,v roce 1827 přeložen do Jeseníku n/O.
     Od  1827-1829  Johann Schubert-rozený v Novém Jičíně-zemřel 20.3.1829
     Od  1829-1851  Václav Runke-rozený v Opavě-přeložen v dubnu 1851 do Bučovic.
     Od  1878-1927  Ludvík Pinkava-kněz žijící a působící v obci,pochován na místním hřbitově, jeho hrob je stále zachován a udržován místními farníky.

     Z poválečné doby utkvěl v myslích obyvatel pro svého sportovního ducha pan farář Buchta.

      Poblíž kostela, v dolním rohu hřbitova, je vzácná novogotická kaple sv.Jiří, postavená roku 1901. Zbudoval ji Georg Mořic Wolny se svou ženou Veronikou. Plnil tak slib daný Bohu, po uzdravení z těžké nemoci.
     Po létech  byla kaplička opravena a znovu slavnostně vysvěcena a jako významná sakrální stavba reprezentuje gotickou architekturu, dokládá umění řemeslníků bývalých i těch současných, kteří se na její obnově podíleli.

Čertova kaple

Leží na okraji lesa „Nadějova“, severovýchodně od obce.

Z četných pověstí se zachovala i ve Vrchách lidová pověst, která navazuje na původ kapličky, zvané Čertova. Ďábel často vystupoval v pověstech lidu, jednou jako myslivec, jindy jako návštěvník přadlen. Někdy se zjevoval jako zvíře(černá kočka), aby se snáze zmocnil lidí.
     Lid hledal proti moci zlých duchů ochranu. Nechávaly se brány obráceny nahoru, aby se divým myslivcem pronásledovaná duše snad nezdržela a neporanila.

     Dle pověsti rubal na pokraji lesa kolem roku 1747 dříví chudý dělník Jan Kašpar. Jednou ho při práci navštívil myslivecký mládenec a sliboval mu bohatství pod podmínkou, že skočí střemhlav z nejvyšší jedle.
     Touha po penězích v Kašparovi zvítězila, když byl téměř na vrcholu stromu, slyšel z obce zvonit poledne a začal se modlit.
     V tu chvíli se mu zjevila Panna Maria a hrozila mu: „nepokoušej Pána Boha a neskákej“.
     Teprve teď poznal dřevorubec v myslivci ďábla, ten zatím rychle zmizel.
     Kašpar děkoval Bohu za záchranu a majitel lesa nechal v těchto místech vystavět kapličku.
     Uvnitř je obraz s tímto nápisem: Na tomto místě byl zachráněn Marií Loretánskou v roce 1747 Jan Kašpar.
     Podobný obraz  je v kapličce s podpisem C. Pavelky a s datem zachránění Kašpara: 1745.
     Jiná verze o původu kaple praví, že se na oněch místech každodenně modlil pobožný muž.
     Neměl prostředků k vybudování kaple, po které toužil, ďábel mu nabídl pomoc a ostatní se shoduje s první verzí.

     Na počátku dvacátého století se v blízkosti kaple usadil poustevník Abendrot, původem chudý obuvník z Fulneku. V lese si vybudoval primitivní obydlí z kamenů, šest metrů dlouhé a dva metry široké, s jedním okénkem k potůčku a dvěma ke kapličce. 
     U dveří měl kamenný krb, vzadu lože z plochých kamenů i celé obydlí bylo pokryto kamením, rákosím a mechem.
     Živil se výtěžkem tří terasovitých zahrádek, kde pěstoval zeleninu a brambory.
     Opatroval kapli a udržoval věčné světlo.
     12. září jsem přicházeli lidé z celého okolí na pouť, obdarovali ho a on jim na požádání připravil občerstvení. Za časů nouze žebral v okolí.
     V zimě přebýval nejprve ve Fulneku a později po neshodách s příbuznými v Lukavci.
     Po světové válce mu obec pobyt v pustevně zakázala. Zemřel v Lukavci.

     Smysl Čertovy kaple je však daleko hlubší, než nám praví pověst.
     Pán, jenž kapličku zbudoval a o kterém byla v pověsti zmínka, nebyl nikdo jiný než fulnecká vrchnost.
     Obrovská rozlehlost lesů, rozkládajících se od Fulneku až k Opavě a pak dále do Slezska, skýtala poměrně bezpečný ilegální styk s cizinou.
     Vezmeme-li v úvahu čilý styk exulantů s domácím  obyvatelstvem v 18.století, vyvstane nám domněnka spojitosti kapličky s nadějemi exulantů i domácího obyvatelstva na svobodu náboženskou.
     Cesty zahraničních emisarů směřovaly rozlehlými lesy směrem k lesu „Nadějov“, dále na Fulnecko. Zde se tajně stýkali s domácími nekatolíky, to však nezůstalo utajeno vrchnosti, ta se pak rozhodla učinit schůzkám v odlehlých místech konec.
     Vystavěla zde kapličku a její vznik podložila zbožnou pověstí. Místo začali navštěvovat poutníci a lidé z celého okolí, tím bylo zabráněno nekatolíkům z Fulnecka v dalších schůzkách se zahraničím.

Boží muka - Gellnerova kaple

Další zajímavá pověst je spojena s původem boží muky nad vsí, při rozcestí: Vrchy,   Kunčice, Březová, Vlkovice-Stará vojenská cesta.
     Dle pověsti se zde v dávných dobách vždy o půlnoci zjevoval zlý duch, který byl postrachem lidu a hleděl mu všemožně škodit.

     Na pomoc proti zlým duchům používali lidé zaklínací formuli, po jejímž vyslovení pozbyl duch veškeré moci: „Já a všichni dobří duchové chválíme Pána Boha, jsi-li též dobrý duch, chval ho s námi.“
     Jedné noci jel po zmíněné cestě forman, na osudném místě se před ním objevil zlý duch.
     Forman použil zaklínací formuli, vynechal však počáteční slovo „já“. Řekl tedy všichni dobří duchové …….Na to se duch zeptal: „a ty nejsi dobrý duch? A dal formanovi facku, začal se po něm sápat a chtěl ho odnést s sebou. Forman se bránil a začal utíkat k nejbližší chalupě.
     Sotva stačil za sebou zavřít dveře na závoru, zaslechl za nimi prudký náraz, jak na dveře mocně zlý duch dopadl. Forman byl zachráněn.
     Ráno, když otevřeli obyvatelé domu dveře začali hledat stopy po tajemném pronásledovateli.
     A skutečně stopa zůstala.
     Na domovních dveřích po silném nárazu zlého ducha zůstalo vypálené znamení v podobě koňské podkovy. Byl to neklamný důkaz, že tajemný pronásledovatel byl sám ďábel.
     Pro upamatování a na ochranu proti zlým duchům byl v oněch místech postaven mariánský sloup. Později opatroval toto místo usedlík Gellner z čísla 7.
     Odtud dostal sloup název Gellnerova kaple.

Další  památná místa v obci

Málokterá obec se může pochlubit tak hojným počtem kapliček, pomníků a božích muk.
     Kaple na pozemku číslo 3 byla postavena Karlem Ulrichem, plnil slib daný Bohu za zachránění života při těžké operaci. V současné době prochází celkovou opravou, aby byla zachována pro další pokolení.
     Kaple založená Františkem Münstrem,byla postavena na místě neštěstí, kde rozzuřený býk rozpáral hospodáře.
     Nedaleko kostela stojí pomník věnovaný obětem první světové války.

     Bohužel mnohé stavby jsou dnes velmi sešlé věkem a zub času je hrozí zcela zničit, nezbývá než věřit, že se najdou lidé, kteří projeví dostatek pochopení pro památky zašlých věků.

 

Slovo k zamyšlení

Poutníci

Dva andělští poutníci se zastavili, aby strávili noc v domě bohaté rodiny.
     Rodina byla nepohostinná a odmítla anděly nechat v místnosti pro hosty. Místo toho byli ubytováni ve studeném sklepním pokoji. Jakmile si ustlali na tvrdé podlaze, starší anděl uviděl díru ve zdi a opravil ji. Když se mladší anděl udiveně ptal proč, starší odpověděl:
"Věci nejsou takové, jakými se zdají být."
     Další noc si šli odpočinout do domu velmi nuzného, ale pohostinného farmáře a jeho ženy. Poté, co se s nimi manželé podělili o trochu jídla  co měli, řekli andělům, aby spali v jejich posteli, kde si dobře odpočinou. Ráno po svítání našli andělé farmáře a jeho ženu v slzách. Jejich jediná kráva, jejíž mléko bylo jediným příjmem rodiny, ležela mrtvá ve chlévě. Mladší anděl se ptal staršího, jak se to mohlo stát. První muž měl všechno a tys mu pomohl, vyčítal. Druhá rodina měla málo, ale byla ochotna podělit se o vše, a tys dovolil, aby jim zemřela kráva. Proč??
"Věci nejsou takové, jakými se zdají být" odpověděl starší anděl".
     Když jsme byli ve sklepním pokoji, všiml jsem si, že v té díře ve stěně byla zásoba zlata. Jelikož majitel byl posedlý chamtivostí a neochotou sdílet štěstí, utěsnil jsem stěnu, aby poklad  nemohl  najít.
     Když jsme další noc spali ve farmářově posteli, přišel si anděl smrti pro jeho ženu. Dal jsem mu místo ní krávu.
     „Věci nejsou takové, jakými se zdají být.“
     Většinou neznáme všechny souvislosti. I když máš víru, potřebuješ také důvěru, že vše, co přichází, se vždy děje ve tvůj  prospěch.A to se vyjeví až časem. Někteří lidé přicházejí do našeho života a rychle odcházejí, někteří se stávají našimi přáteli a zůstanou na  chvilku. Přesto zanechávají  v našich srdcích nádherné stopy - a my nezůstaneme nikdy zcela stejní, protože dobří  přátelé nás proměňují!
     Včerejšek je historie. Zítřek tajemství. Dnešek je dar.
     Život je  neobyčejný a chuť každého momentu neopakovatelná!

U holiče

Jeden muž, stejně jako každý jiný měsíc, šel k holiči. Začali spolu hovořit o různých věcech …..najednou…..hovořili o Bohu.
     Holič řekl: - Víte, já nevěřím, že Bůh existuje.
     - Proč myslíte? zeptal se muž.
     - Je to velmi prosté. Stačí jen vyjít na ulici, abych se přesvědčil, že Bůh není. Kdyby byl Bůh, myslíte, že by bylo tolik nemocných? Existovaly by opuštěné děti? Kdyby Bůh byl, nebylo by bolesti, utrpení …..
     Prostě …..nemůžu si představit Boha, který tohle všechno dovolí.
     Muž se zamyslel, chtěl něco říct, ale rezignoval. Nechtěl vyvolat nepotřebnou diskuzi, když holič dostříhal, zaplatil a odešel.
     A v tom momentě uviděl na ulici člověka s dlouhými zanedbanými vousy i vlasy. Vypadalo to, že už delší dobu jeho vlasy i vousy neviděly holiče. Byl zanedbaný a špinavý.
     Tehdy se muž vrátil a řekl: - Víte co? Holiči neexistují!
     - Velmi směšné! Jak to že neexistují? zeptal se holič. Já jsem jeden z nich!
     - Ne! odporoval muž. Holiči neexistují. Kdyby existovali, nebylo by tolik lidí s dlouhými vlasy a vousy, jako ten člověk na ulici.
     - Ale nééé ….. Holiči existují, to jen lidé nás nehledají.
     Z vlastní vůle!

No právě ……řekl muž.
     Přesně tak.
     Bůh existuje, to jen lidé ho nehledají. A dělají to z vlastní vůle. Proto je tolik utrpení a bolesti na světě.

     „Bůh nesliboval dny bez bolesti, radost bez utrpení, slunce bez deště.
     Sliboval sílu na každý den, útěchu uprostřed slz a světlo na cestě……..“